Co je to firma?

Firma je označení pro podnikatele nebo skupinu podnikatelů. Název údajně pochází z latinského firmare (dotvrzovat, utvrzovat, stvrzovat). Jiné teorie zase odkazují na vznik ve středověké Itálii, kde se pod podobným označením zaznamenávaly společnosti a později i jednotliví kupci.

V českém podnikatelském prostředí se za firmu může označit i jednotlivec, bez ohledu na počet zaměstnanců. Když však mluvíme o podnikání jednotlivce, používáme častěji označení živnostník, podnikatel nebo OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná). Pod označením firma se tak většinou skrývá klasická obchodní společnost.

Někdy se skupina živnostníků spojí a rozhodne se, že bude práci fakturovat jeden z nich, mohou také používat slovo firma. Důvodem pro takové spojení může být usnadněné podnikání, protože nemusí řešit administrativu kolem chodu firmy, vyšší náklady a složitější vytahování peněz z firmy.

Ve školách si studenti nezávazně zkoušejí podnikání pomocí fiktivních firem, kdy napodobují chování a postupy skutečných firem. Vzácně také mohou podnikat ve skutečné firmě. Mimo školy si můžete vyzkoušet podnikání formou stáže ve firmách nebo využít tzv. podnikatelských inkubátorů.

Fungování firmy se řídí zákony

Ze zákona je firma označena jako právnická osoba. Zákon říká: "(1) Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba může bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou."

Firma může v ČR vlastnit nemovitosti, vstupovat majetkově do jiných firem, spoluzaložit neziskovou organizaci a dělat další činnosti, které běžně dělají lidé. Například může spořit vydělané peníze pomocí investic, nakupovat a vlastnit umělecká díla a podílet se na provozování speciálních projektů pro stát (tzv. PPP projekt). Firma může také vlastnit patenty, ochranné známky či jiná práva duševního vlastnictví.

Navenek firmu zastupuje pověřená osoba, která se podle situace nazývá majitel / ředitel (CEO) / jednatel / prokura / statutární orgán. Když jednáte s nějakou firmou, je potřeba si tyto skutečnosti prověřit například pomocí veřejných podnikatelských rejstříků. Může se vám totiž stát, že soud později označí daný postup za neplatný a vy tak třeba nebudete mít nárok na mzdu / odměnu / dodání zboží apod.

Různé zákony a předpisy mohou po firmách vyžadovat splnění řady podmínek. Některé podmínky mohou být nastaveny tak, aby umožnily vstup na trh pouze podnikatelům s dostatečným rozpočtem. Například pro založení banky potřebujete kapitál ve výši 500 milionů korun. Při založení restaurace zase potřebujete garanta a dodržet přísné hygienické předpisy. Nesplnění povinností bývá obvykle spojeno s pokutou. Proti firmě může být vedeno i trestní stíhání.

Založení a zrušení firmy

Firmu můžete založit při splnění základních podmínek:

• Plnoletost - je vám více než 18 let. Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) umožňuje osobám starším 16 let nabýt plnou svéprávnost.
• Můžete v daném oboru podnikat nebo splňujete podmínky

Založení firmy můžete udělat svépomocně, ve spolupráci s notářem, právníkem nebo můžete koupit již založenou firmu (tzv. ready made). Pro zrušení firmy potřebujete tzv. likvidátora. To je osoba, která odpovídá za postupy při rušení firmy. Může ho zastávat společník, jednatel nebo třetí strana.

Typy firem

Existují firmy různé velikosti: mikropodniky, malé firmy, střední a velké. O velkých firmách se někdy mluví jako o korporacích. Jakmile firma působí na více trzích, označujeme jí jako mezinárodní firmu / nadnárodní firmu. Zvláštním druhem firmy je státní podnik (označený jako s. p. nebo národní podnik - n. p.) a podnik provozovaný městem. Příkladem státního podniku je třeba ČEPRO nebo ČEZ.

Firmy můžete vyhledat pomocí podnikatelských rejstříků: na Justice.cz najdete klasické firmy, živnostníky můžete vyhledávat na Portálu živnostenského podnikání.

• Osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) - živnostník, drobný podnikatel, sdružení podnikatelů s fakturací od jednoho z nich. Nejedná se o firmu v tom pravém slova smyslu. Podnikateli však nic nebrání v tom, aby se za firmu označoval. OSVČ za neúspěchy ručí celým svým majetkem.
• Společnost s ručením omezeným (s. r. o.) - nejčastěji zakládaný typ firmy. Tuto formu podnikání volí někteří podnikatelé z toho důvodu, aby ochránili svůj majetek. Ručení majetkem je totiž omezené.
• Veřejná obchodní společnost (v. o. s.) - méně častý zakládaný typ firmy. Může být pro podnikatele zajímavé hlavně proto, že má oproti s. r. o. jiné vyplácení podílu na zisku. Ten daní rovnou samotní podnikatelé a odpadá tak dvojité zdanění jako u s. r. o. Nevýhodou však je ručení celým majetkem.
• Komanditní společnost (k. s.) - méně častý zakládaný typ firmy. Umožňuje rozdělit podnikání na investora s omezeným ručením a aktivního podnikatele.
• Akciová společnost (a. s.) - hodí se pro velká podnikání. Umožňuje flexibilnější vstup investorů.

Zdroje financování

Firma obvykle potřebuje pro svůj provoz finance. Těmi pak platí zaměstnance, externí spolupracovníky, pořizuje si reklamu, rozvíjí svůj marketing i obchod nebo třeba investuje do strojů / zařízení / vybavení. Na začátku jsou zdrojem financí převážně majitelé firmy, později finance vznikají díky rozdílům mezi náklady a příjmy. Tento rozdíl je označovaný jako zisk.

Zástupci firmy se mohou rozhodnout financovat rozvoj firmy pomocí bankovních či nebankových půjček, vydáním dluhopisů, směnek nebo třeba přijetím financí od investora. To člověk nebo firma, která hledá zhodnocení svých peněz tím, že je vkládá do nových nebo existujících firem.

Organizační struktura firmy

Aby skupina lidí mohla fungovat a společně tvořit firmu, řeší to podnikatelé mnoha různými způsoby. Nejčastějším řešením bývá založení tzv. organizační struktury firmy. Lidem uvnitř firmy se přidělí konkrétní funkce a odpovědnosti. Celou firmu pak zastřešuje majitel nebo jím dosazený profesionální manažer, většinou na pozici ředitele (CEO). Opravdu velké a složité firmy mají ještě navíc představenstvo / board. V jeho čele stojí předseda představenstva.

Velké firmy mají také často různá tematická oddělení, tzv. divize. Ty mohou pokrývat konkrétní oblasti: například služby pro firmy nebo koncové spotřebitele. Dělení může dokonce zahrnovat i jednotlivé regionální oblasti. Firma může mít třeba divizi pro dohled nad konkrétním trhem a ta bude řešit pouze podnikání v Evropské unii.

Protože komplikovaná struktura firmy má někdy negativní dopady na její akceschopnost, některé firmy od složitých struktur opouští a zkoušejí jiné možnosti řízení. Například se ruší vedoucí oddělení a tzv. střední management, což jsou ředitelé divizí. Lidem na nižších pozicích se dává větší prostor pro sebeřízení a flexibilní rozhodování. Tento systém se označuje jako holokracie.

Firemní procesy

Fungování firmy pomáhají firemní procesy. Najdeme je hlavně u malých, středních a velkých firem. Mikrofirmy s několika málo spolupracovníky nebo externími dodavateli obvykle dokáží fungovat bez nich.

Firemní proces je označení pro postup, který musí zaměstnanec udělat pro dosažení konkrétního cíle. Bez procesů by mohlo docházelo k chaosu: každé oddělení by si dělalo věci po svém. Zaměstnanci by nemuseli vědět, kde a jak získat informace nebo řešit problémy. Například vyřízení nové poptávky po službách / produktech může zahrnovat tyto kroky:

• Prověření zákazníka - zjišťuje se, zdali zákazník není neplatič, nemá exekuce nebo jiné problémy, které by mohly firmu ohrozit.
• Zanesení údajů do systému - existují různé interní systémy pro správu zákaznických údajů. Zaměstnanec musí vyplnit potřebné informace.
• Vyřízení poptávky - podle typu firmy se pak přistupuje k reakci na poptávku. To může zahrnovat osobní schůzky, telefonáty, e-maily s potenciálním zákazníkem apod.

Dalším příkladem procesů mohou být postupy například v restauraci rychlého občerstvení McDonad's. Tyto procesy zajišťují, že by měl zákazník na celém světě dostat hamburger ve stejné kvalitě, jak je zvyklý. Aby tyto postupy byly dodrženy, každý zaměstnanec McDonald's prochází školením a než se zapracuje, bývá pod dozorem zkušenějšího kolegy.

Procesy bývají ve firmách dokumentovány a předkládány zaměstnancům v podobě návodů, videokurzů, interních wikipediích a při zaškolování může být také použita umělá inteligence (AI). Firmy mají na procesy i specializované pracovníky, jejichž odpovědností je prověřovat postupy a zavádět úpravy. Existují i certifikace ISO, kdy firma projde kontrolou procesů a na závěr obdrží certifikát.

Nevýhodou firemních procesů může být malá flexibilita. Zaměstnanci často nemohou opustit zajetý proces, protože jim v tom brání interní IT systémy a případný možný postih. Chyby v procesech mohou vést k nespokojenosti zákazníků, kdy firma nedokáže na nestandardní situaci reagovat vyřešením problému zákazníka. Pro tyto účely firmy často zavádí zákaznické ambasadory / ombudsmany. Jejich úkolem může být zastupovat zájmy zákazníků.

U některých firem možná nenajdete formální metodiky či detailní směrnice pro každý krok, ale to neznamená, že tam procesy neexistují. Fungují totiž jako neformální postupy. Může to vycházet z firemní kultury.

Firemní kultura

Každá firma má jinou atmosféru a jinak působí na zaměstnance i spolupracovníky. Zahrnuje vztahy mezi zaměstnanci, zvyklosti, rituály, ceremoniály využívané ve firmě a sdílené hodnoty. Dobrá firemní kultura může působit jako magnet na nové zaměstnance. Špatná firemní kultura naopak může být důvodem, proč lidé z firmy budou odcházet.

Proč vznikají firmy?

Firmu většinou zakládá jeden nebo více lidí z různých důvodů:

• Vidí příležitost na trhu, která není pokryta jinými firmami - lidově "díra na trhu". Znamená to, že koncoví zákazníci mají zájem o produkty nebo služby a na trhu je málo firem, které tento zájem dovedou pokrýt. Příležitost může vzniknout vlivem okolností, zásahem státu nebo jí lze vytvořit a pomocí marketingu začít vzdělávat trh.
• Mohou pracovat sami na sebe - zakladatelé mohou původně pracovat pro velké korporace nebo jiné firmy a získané zkušenosti mohou chtít přenést do vlastního podnikání. Je velký rozdíl mezi prací zaměstnance a podnikatele. Podnikatel pracuje sám na sebe, má mnohem větší svobodu a svými rozhodnutími ovlivňuje svůj úspěch.
• Chtějí doručit lepší kvalitu - podnikateli nemusí vyhovovat způsob, jak současné firmy na trhu řeší daný problém / potřebu zákazníků.
• Chtějí změnit svět - vizionáři mohou představovat revoluční projekty, které posouvají hranice dosavadních možností. Příkladem takové služby mohl být vyhledávač Google. Ten oproti konkurenci nabídl přesnější výsledky vyhledávání.
• Získání finanční nezávislosti - mnoho lidí zakládá firmu s cílem dosáhnout finanční nezávislosti nebo vyšších příjmů, než by jim nabídla zaměstnanecká pozice. Někteří mohou být ovlivněni hnutím FIRE, kdy je cílem přestat chodit do práce desítky let před běžným důchodem.
• Vytvoření pracovních míst pro sebe a okolí / pozitivní dopad na společnost - vedlejším efektem podnikání může být vytvoření příležitostí, případně jiný pozitivní dopad na společnost. Příkladem takové firmy je ekologicky zaměřená Patagonia.
• Nespokojenost se stávající firmou - klíčoví zaměstnanci se mohou rozhodnout opustit firmu, protože nesouhlasí s jejím dalším směřováním.
• Budování osobní značky a prestiže - podnikání může přitahovat i typy lidí, kteří si tímto způsobem kompenzují negativní osobní rysy. Podnikání může být také způsobem, jak získat uznání ve svém oboru a budovat si pověst odborníka nebo inovátora.
• Ochrana svého trhu a synergie - podnikatelé zakládají nebo kupují jiné firmy na trhu proto, aby posílili svojí pozici na trhu nebo podpořili stávající podnikání. Například vlastník prodejen s elektronikou DATART současně vlastní značku elektro spotřebičů ETA.
• Ochrana majetku - pokročilí podnikatelé vytvářejí složité firemní struktury, aby minimalizovali rizika spojená s podnikáním a ochránili stávající majetek. Tyto struktury se označují jako holding. Příkladem může být podnikání firmy PPF.
• Daňová optimalizace - v některých případech slouží zakládání firem k tomu, aby firma odváděla méně peněz státu. K těmto krokům se uchylují velké firmy (korporace), protože si mohou dovolit platit právníky a daňové odborníky.
• Reakce na zásah státu - v oblasti mobilních operátorů začali v ČR vznikat virtuální operátoři, kteří fyzicky nevlastní žádnou infrastrukturu. Stalo se tak na základě snahy Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) o vytvoření konkurence ke stávajícím mobilním operátorům. Dalším příkladem je omezení konkurence na železnici, což vedlo ke vstupu dalších podnikatelů na tento trh.

Proč zanikají firmy?

Firmy mohou zaniknout z různých důvodů:

• Naplnil se jejich účel, pro které byly založeny - ať už se jedná o ochranu majetku nebo využití krátkodobé mezery na trhu.
• Nepodařil se podnikatelský záměr - podnikatel mohl počítat s jiným vývojem, ale realita trhu ukázala něco jiného. Nezdařené podnikání může skončit krachem firmy a dluhy. Nemusí to být pravidlem. Podnikatel se například může rozhodnout v daném oboru nepokračovat a ukončit podnikání bez dluhů.
• Vliv ekonomiky a trhu - celková ekonomická situace nemusí být příznivá. Pokles zájmu spotřebitelů nebo firem může vést ke krachům.
• Podnikatel nezvládl vysokou poptávku - firma díky silnému marketingu přilákala velké množství zákazníků a přitom nedokázala příchozí zájemce zpracovat v dostatečné kvalitě. Příkladem může být krach firmy Malina Group.
• Podnikatel špatně reagoval na vývoj trhu - například v době energetické krize došlo k navýšení velkoobchodní ceny nakupované energie. To zřejmě vedlo ke krachu Bohemia Energy. Výrobce mobilních telefonů Nokia nereagoval na nástup chytrých telefonů a ztratil tak silnou pozici na trhu.
• Nezvládnutí rychlého růstu firmy - každá fáze růstu firmy představuje jiné výzvy. Pokud firma roste příliš rychle a nezvládne přechodové fáze, může to znamenat její konec.
• Došlo k prodeji firmy - firma mohla být koupena a později zrušena novým vlastníkem. Například prodej Mall.cz.
• Firma nedokázala pokrýt vysoké náklady - rostoucí ceny energií, mezd nebo dalších nákladů mohou vést k tomu, že se firmě už nevyplatí dále podnikat.
• Firma měla problémy s tokem peněz (cashflow) - vysoký rozdíl mezi výdaji a příjmy vede k situaci, kdy firma nestíhá pokrývat své závazky vůči zaměstnancům, dodavatelům a dalším subjektům.
• Došlo ke sloučení firem - podnikatel může původně založit oddělené firmy, které se později rozhodne spojit v jednu.
• Vnitřní spory mezi společníky nebo vedením - rozdílné vize či osobní neshody ve vedení mohou vést k rozklížení firmy zevnitř. Častým problémem je také neschopnost dohodnout se na strategických krocích, investicích nebo rozdělení podílů.
• Nekvalitní (nebo neetické) vedení a selhání manažerských rozhodnutí - špatné vedení, nekompetentnost či absence vhodné strategie mohou mít fatální dopad. Neetické chování vedení (např. korupce, podvody) vede ke ztrátě důvěry zákazníků, investorů i zaměstnanců.
• Ztráta klíčových zákazníků či partnerů - pokud firma závisí na jednom či několika málo odběratelích a ti odejdou, může to znamenat rapidní pokles příjmů a rychlý konec. Podobně rozpad strategických partnerství, ukončení smluv nebo zásadní změny podmínek ve spolupráci s dodavateli může ohrozit fungování firmy.
• Ztráta reputace a důvěry - nezvládnutí krizové situace může vést k odlivu zákazníků a ukončení činnosti firmy.
• Podnikatel zemřel a neměl nástupce - typicky rodinné firmy, kde potomci nechtějí pokračovat v podnikání.
• Zásah státu - v Česku například stát zasáhl proti firmám, které prodávaly prostředky pro pěstování rostlin pod umělým světlem. Dalšími příklady bylo zneužívání tzv. zajišťovacích příkazů, kdy stát neoprávněně vymáhal vrácení daně z přidané hodnoty. Firma také může být zneužita pro krytí trestné činnosti, například praní špinavých peněz, financování terorismu a podvodům.